Vlk mění svou srst ale nikdy svou povahu. A Smrt je jen vysvobození ze šílenství.

Já a psaní depresivních přběhů

12. prosince 2015 v 10:20 | Dessieen |  Write Something





Slzy v očích a hlasitá hudbu, která se rozléhá po malém pokoji ve, kterém sedím. Tisíc slov, které mi běhají v hlavě. Přes zaslzené očí sotva vidím na monitor a svým způsobem ani nevím, co píši. Přehrává se mi v hlavě celý příběh stále dokola.

Střep ze zrcadla, který pevně svírá v ruce. Své oči přivírá bolestí do tenké linky. Slyší kapat krev z její dlaně na světlou podlahu. Musí umřít, ale já nevím jak to udělat. Jak to napsat tak aby při přečtení nevytryskly slzy jen mě, ale i čtenářům.

Její ruka začíná povolovat a střep si přehazuje mezi prsty. Její myšlenky chtějí jen to jedno. Zamřít. Je připravená. Ale chce po sobě něco zanechat. S krvavou rukou se bez myšlenek přesouvá k bílé zdi, která je tak čistá, jako bývala její duše.

Svou rukou se přibližuje a krev se otiskne na stěnu. Z jejího obličeje se nedá nic vyčíst. Vztek? Lítost? Nebo už je tak srovnaná se svou smrtí, že ji je ve skutečnosti všechno jedno.

"Jsem chlapec, který se narodil v cizím těle." První věta, kterou píše zakrvácenou rukou na svou stěnu. Písmenko vedle písmenka jsou úhledně napsané. Jedna věta ve, které je popsaný celý její život, Všechny trable, nástrahy a hlavně bolest, čím si musela projít.

"Chlapec nikdy nemůže milovat chlapce. Promiň Andy." Druhá a poslední věta věnovaná jedinému příteli a také tajné lásce jejího života. Sama nikdy nevěděla, jestli ho skutečně milovala nebo to byly jenom jeho dobré činy, které vykonával. Byla si, ale jistá, že ten chlapec miloval ji. Ale ona mu to nedovolila. Jejich rty se jednou setkali a jejich ruka pocítila jeden druhého. Ale ona všechno ukončila dřív, než to mohlo začít.

Po dvou větách a zároveň rozloučení je zcela připravená vzít si život. Nechce žít v jiném těle. Ale také nechce žít jako chlapec. Jeden pohyb a její tvář zaslepí proud krve. Jedna sekunda a jedna tepna, která zastaví její srdce. Její tělo bezvládně padá s tvrdým nárazem na zem.

Tohle je konec. Mé oči sotva vidí na poslední písmenka, která píšu. Když se mi tohle všechno odehrálo v hlavě přišla ta chvíle to napsat. Popsat to tak jak jsem to viděla. Jenomže ne vždy se mi všechno povede.

Někdy to urychlím a někdy zase zbytečně protahuji. Tyto příběhy jsou, ale něco co mě naplňuje a já se toho nechci tak lehce vzdát.

Toto byl úryvek z mého dokončeného příběhu Meybey im not a Girl. Celý příběh najdete na mém wattpadu.

A také jsem vám chtěla ukázat, jak probíhá mé psaní takových příběhu. Děkuji za přečtení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lara Lara | 13. prosince 2015 v 19:36 | Reagovat

Ou tak tedko si me totalne dostala sem uplne mimo a brecim  jak zelva...

2 Dessieen Dessieen | Web | 9. ledna 2016 v 20:18 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že to u tebe vyvolalo stejnou reakci jako u mne kdgž jsem to psala:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama